Motýl

Sníh tiše usedá
na stopy k starým dveřím.
Zmizí dřív,než se rozední.
V rozpadlý kleci z proutí
pták se zlatým peřím.
Ne první ani poslední.
…ještě se ohlédni…

V zahradě stínů
dům jak ze starejch časů.
Ukrývá temný sklepení.
Jen světla loučí dole
odhalí tu krásu.
Svůdnou až srdce zkamení.

Tma spustí melodii známou.
Bolest se v lásku promění.
Kde křídla andělům se lámou.
Prosby a pláč nic nezmění.

Touha a hřích tu sálá
z oprýskanejch stěn.
Zní bolest nevykřičená.
Místo,kde noc je černá
stejně jako den.
Tvá prosba nevyplněná.

Tma spustí melodii známou.
Bolest se v lásku promění.
Kde křídla andělům se lámou.
Prosby nic nezmění.

Řetězy svírají,
jen chlad tvý tělo halí.
Vydává všemu napospas.
Jsi noční motýl,
co se v žáru svíčky spálí.
Nespěchej,na všechno je čas.

Tma spustí melodii známou.
Bolest se v lásku promění.
Kde křídla andělům se lámou.
Bude tvý věčný vězení.