Tvář

Bolavá zápěstí,
uzamčená brána ke štěstí,
snad už napořád.
Na ústech mřížoví,
jen očí lesk tiše napoví,
že lze si přát.
Na tváři lehký smích,
v duši jenom led a sníh,
život už ztrácí směr v čarách na dlaních.

Bláhová svoboda,
sen,který ráno slunce rozbodá
akorát.
Panenka hadrová,
kdo by se bál,jak se zachová
a že touží vstát.
Za okny svět,jak byl.
Uvnitř jenom torzo chvil,
které už čas málem skryl.

Snem spoutaná,znavená,
hořká jak cyankáli.
Noc jako tér,z havraních per,
co závoj neodhalí.
Snem spoutaná,znavená,
hořká jak cyankáli.
Z havraních per,noc jako tér…

V tom kdosi sňal ten kříž,
všechno náhle zdá se blíž.
Náruč je klid a skrýš…

Nespoutaná,milovaná,
tvář,která duši spálí.
Noc jako tér,z havraních per,
víc už ji neošálí.
Nespoutaná,milovaná,
tvář, která duši spálí.
Noc jako tér…
Tak nevinná,jak hladina
v láhvi vitriolu.
Jak slunce zář,jak boží tvář,
co shlíží z nebe dolů.
Tak nevinná,jak hladina
v láhvi vitriolu.
Jak slunce zář…
…jako tvoje tvář.